ŘÍMSKOKATOLICKÁ FARNOST ŽEBRÁK

aktuální ohlášky
život farnosti
o farnosti
KOSTELY A KAPLE
kontakt
odkazy

Do farnosti náleží 7 kostelů, 6 kaplí a početná řada drobných sakrálních staveb. Mezi nejvýznamnější předměty křesťanského umění patří socha tzv. Žebrácké Madony či reliéf Oplakávání Krista ze Žebráku.
Texty zpracovány podle (bude doplněno).

Farní kostel sv. Vavřince v Žebráku

historie

(bude doplněno)

současnost

Kostel je pravidelně využíván k bohoslužbám.

patron – titul

SV. VAVŘINEC, jáhen a mučedník
Zpráva o jeho mučení je protkána pozdějšími legendárními prvky, ale už ze 4. století je doloženo, že mu jako arcijáhnovi papeže Sixta II. byla svěřena péče o hmotný majetek a charitativní činnost církve v Římě, a také to, že před smrtí byl mučen ohněm. Tam, kde byl 10. VIII. 258 pohřben, dal Konstantin Veliký postavit baziliku. Dnešní bazilika zbudovaná (ve 13. století) na témže místě je jednou z pěti římských patriarchálních bazilik. Celkem mu bylo v Římě postaveno asi 34 kostelů, z nichž některé časem zanikly. Jeho úcta se brzy rozšířila po celé západní církvi.
svátek: 10. srpna
výročí posvěcení kostela: dd. měsíce

Kostel Narození Panny Marie ve Zdicích

historie

(bude doplněno)

současnost

Kostel je pravidelně využíván k bohoslužbám.

patron – titul

NAROZENÍ PANNY MARIE
Je to jeden z nejstarších mariánských svátků a dosvědčuje víru křesťanů, že se Panna Marie narodila bez dědičného hříchu – jinak se u svatých slaví úmrtní den (tj. den narození pro nebe). Podle dnešního data byl stanoven den, kdy se slaví početí Panny Marie (8. prosince). Skutečný den jejího narození neznáme. Dnešní datum se objevuje poprvé v 5. století v Jeruzalémě. Byl to výroční den posvěcení baziliky postavené na místě, které tamní tradice označovala za místo, kde se Matka Boží narodila; dnes tam stojí bazilika sv. Anny. Od 7. století se slaví v tento den svátek Narození Panny Marie.
svátek: 8. září
výročí posvěcení kostela: dd. měsíce

Kostel sv. Martina v Cerhovicích

historie

(bude doplněno)

současnost

Kostel je pravidelně využíván k bohoslužbám.

patron – titul

SV. MARTIN, biskup
Narodil se kolem roku 316 v panonské Sabarii (v dnešním Szombathely v Maďarsku). Jeho rodiče byli pohané, v patnácti letech byl přijat mezi čekatele křtu (katechumeny) a po nějakém čase se dal pokřtít. Mezitím se dostal jako voják do Galie, opustil vojenskou službu a rozhodl se žít v ústraní po vzoru egyptských poustevníků. S pomocí biskupa Hilaria založil v Ligugé (blízko Poitiers) klášter (kolem roku 361), stal se knězem, shromáždil kolem sebe své žáky a spolu s nimi slovem i příkladem hlásal křesťanství okolním vesničanům. Když se kolem roku 371 stal biskupem, věnoval se dále této činnosti a bydlel převážně mezi svými žáky v novém klášteře, který založil v Marmoutieru, poblíž svého biskupského města Toursu. Zakládal na venkově malé kláštery, které se staly ohnisky křesťanského života mezi vesničany. Začal zřizovat venkovské farnosti a konat pastorační vizitace; zemřel při jedné z nich 8. XI. 397 v Candes a 11. XI. pak byl pohřben v Toursu.
svátek (památka): 11. listopadu
výročí posvěcení kostela: dd. měsíce

Kostel Narození sv. Jana Křtitele na Velízu (Kublov)

historie

(bude doplněno)

současnost

Kostel je využíván k bohoslužbám.

patron – titul

NAROZENÍ SV. JANA KŘTITELE
Jan Křtitel je kromě Panny Marie jediný světec, jehož tělesné narození se v liturgii oslavuje. Už v V. století se tento den připomínal šest měsíců před narozením Ježíše Krista. Z Lukášova evangelia se vyrozumívá, že Jan byl už před svým narozením naplněn posvěcující milostí, a to tehdy, když přišla Maria k Alžbětě. Byl povolán, aby svým kázáním o Božím království a voláním po obrácení lidu připravil příchod Ježíše Krista. Ježíš od něho přijal křest a jeho první učedníci přišli z okruhu Janových učedníků. Jan se považoval jen za hlas volajícího na poušti, za předchůdce mocnějšího, který má po něm přijít.
svátek (slavnost): 24. června
výročí posvěcení kostela: dd. měsíce

Kostel sv. Mikuláše v Borku (Suchomasty)

historie

(bude doplněno)

současnost

Kostel není využíván k bohoslužbám.

patron – titul

SV. MIKULÁŠ, biskup
Byl biskupem v Myře v maloasijské Lykii (na dnešním území Turecka). Zemřel kolem poloviny 4. století. Jeho úcta se rychle rozšířila po celé východní oblasti a od 10. století i na Západě. V roce 1082 byly jeho ostatky přeneseny do italského města Bari.
svátek (nezávazná památka): 6. prosince
výročí posvěcení kostela: dd. měsíce

Kostel sv. Jiří v Tmani

historie

(bude doplněno)

současnost

Kostel je využíván k bohoslužbám.

patron – titul

SV. JIŘÍ, mučedník
Z historických pramenů se o něm ví jen to, že kolem roku 304 podstoupil mučednickou smrt v Lyddě (blízko dnešního Tel Avivu) a nad jeho hrobem byla postavena bazilika. Ostatní zprávy o jeho životě nejsou věrohodné. Jeho úcta se rychle rozšířila na Východě i na Západě, zvláště v Řecku, v Rusku a v Anglii. Jeho památka se u nás kvůli svátku sv. Vojtěcha už od nepaměti překládá z 23. IV. na dnešní den.
svátek (nezávazná památka): 24. dubna
výročí posvěcení kostela: dd. měsíce

Kostel sv. Petra a Pavla v Neumětelích

historie

(bude doplněno)

současnost

Kostel je využíván k bohoslužbám.

patron – titul

SV. PETR A PAVEL, apoštolové
Petr pocházel z Betsaidy a jako jeho bratr Ondřej byl rybářem (Jan 1,44; Mk 1,16). Jmenoval se Šimon, syn Janův, a jméno Kéfas, to je v překladu Petr (Skála), dostal od Krista (Jan 1,42; Mt 16,18). Byl ženatý a bydlel v Kafarnau (Mk 1,21.29-30; srv. 1 Kor 9,5). Spolu s Jakubem a Janem byl svědkem vzkříšení dcery Jairovy, Ježíšova proměnění i úzkosti v Getsemanské zahradě (Mk 5,37; 9,2; 14,23). Přes svůj slib věrnosti Krista třikrát zapřel (Mk 14,29-31.66-72), ale Ježíš i po svém vzkříšení potvrdil, že mu svěřuje vedení své církve (Jan 21,15-19; srv. Mt 16,16-19; Lk 22,31-32). Po Ježíšově nanebevstoupení převzal vedení jeho učedníků (Sk 1,15-26) a po seslání Ducha svatého první veřejně promluvil k celému shromáždění (Sk 2,14-40). Navštívil první křesťanské obce a přijal první pohany do církve (Sk 8,14-25; 9,32-10,48). Nějaký čas působil v Antiochii (srv. Gal 2,11), a nakonec v Římě, kde také byl podle starého podání v době císaře Nerona (64-67) ukřižován hlavou dolů.
Pavel pocházel z židovské rodiny (Řím 11,1; Flp 3,5), která se usadila v Tarsu a získala tam římské občanství (Sk 21,39; 22,3.28). Jeho židovské jméno bylo Šavel (Sk 9,11), druhé jméno, Pavel, se poprvé objevuje až při jeho druhé apoštolské cestě (Sk 13,9). Byl žákem slavného rabína Gamaliela a sám se projevoval jako horlivý farizeus (Sk 22,3; 23,6; Flp 3,5-6). U bran Damašku se z pronásledovatele stal hlasatelem Kristova učení (Sk 9,1-22; 22,5-21). Na svých apoštolských cestách založil velký počet křesťanských obcí ve východním Středomoří. Byl sťat mečem v Římě (64-67). Dnešní den se slaví jako jejich společný svátek už od poloviny 3. století.
svátek (slavnost): 29. června
výročí posvěcení kostela: dd. měsíce

Hřbitovní kaple sv. Rocha v Žebráku

historie

(bude doplněno)

současnost

Kaple není využívána k bohoslužbám.

patron – titul

SV. ROCH, poutník
Podle nedoložených zdrojů se narodil kolem roku 1295 ve francouzském Montpellier jako syn zdejšího guvernéra. Ve dvaceti letech osiřel. Vydal se na pouť do Říma a zasvětil se službě obětem moru, který v Itálii řádil. V Piacenze se sám stal obětí této nemoci, avšak zotavil se – podle legendy za pomoci psa, který o něj pečoval. Roch potom údajně vykonal mnoho zázračných uzdravení. Při návratu do Montpellier byl na pět let uvězněn jako špión převlečený za poutníka. Uvěznit jej nechal jeho strýc (jenž se stal guvernérem po jeho otci), neboť jej nepoznal a Roch svou totožnost neprokázal. Jako syn někdejšího guvernéra byl identifikován až poté, co ve vězení zemřel, a to na základě mateřského znaménka ve tvaru kříže, které měl na hrudi. Jiný životopisec uvádí, že byl jako špión uvržen do žaláře v Angers v Lombardii a zemřel ve vězení zde. Když se objevily zprávy o zázracích na Rochovu přímluvu, jeho kult se rozvinul a byl s oblibou vzýván jako patron proti moru a jiným nákazám. Je znám též jako patron invalidů. Jeho zařazení mezi svaté potvrdil papež Urban VIII.
svátek (připomínka): 16. srpna
výročí posvěcení kaple: dd. měsíce

Obecní kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Újezdu

historie

(bude doplněno)

současnost

Kaple je využívána k bohoslužbám. Kapli vlastní Obec Újezd.

patron – titul

NEJSVĚTĚJŠÍ SRDCE JEŽÍŠOVO
Termín náboženské úcty, charakterizující Kristovu lásku ke všem lidem. Tato úcta se rozšířila ve středověku zásluhou sv. Jana Eudese (1601-1680), ale především díky sv. Markétě Marii Alacoque (1647-1690), která po řadě vidění doporučila křesťanům praxi prvních pátků v měsíci (přistupovat ke svatému - přijímání každý první pátek po devět měsíců, aby dosáhli jistoty dobré smrti). Pius IX. ustanovil r. 1856 pro celou církev svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova na třetí pátek po Letnicích.
svátek (slavnost): (plovoucí datum) 3. pátek po Letnicích
výročí posvěcení kaple: dd. měsíce

Hradní kaple sv. Bartoloměje na Točníku

historie

(bude doplněno)

současnost

Kaple je využívána k bohoslužbě pouze jednou ročně, je součástí stálé turistické expozice a také se v ní konají civilní sňatky, případně koncerty. Kapli spolu s hradem vlastní Česká republika - Národní památkový ústav.

patron – titul

SV. BARTOLOMĚJ, apoštol
Jméno Bartoloměj (Bar Tolmai, tj. syn Tolmaiův) uvádějí pouze synoptická evangelia (Mt 10, 3; Mk 3, 18; Lk 6, 14) a Skutky apoštolů (1, 13). S největší pravděpodobností je totožný s Ježíšovým učedníkem Nathanaelem, o němž Janovo evangelium (21,2) říká, že pocházel z Kány Galilejské, a jmenuje ho mezi apoštoly, kterým se Ježíš zjevil po svém zmrtvýchvstání; jeho setkání s Ježíšem zprostředkoval apoštol Filip (Jan 1, 45-51). Podle Eusebia hlásal evangelium v Indii a v Arménii, kde také podstoupil mučednickou smrt, když z něho zaživa sedřeli kůži. Byzantská liturgie slaví 25. VIII. přenesení jeho ostatků z Arménie do města Dary v Mezopotámii; koncem 6. století se dostaly na Liparské ostrovy poblíž Sicílie, v 9. století do jihoitalského Beneventa a odtud značná jejich část do Říma (v roce 1000), kde byly uloženy na ostrově řeky Tibery v bazilice zasvěcené původně sv. Vojtěchu. Část ostatků tohoto apoštola získal také Karel IV. pro svatovítskou katedrálu v Praze.
svátek: 24. srpna
výročí posvěcení kaple: dd. měsíce

Zámecká kaple Panny Marie Sněžné v Suchomastech

historie

(bude doplněno)

současnost

Kaple neslouží svému původnímu účelu a její současné využití není známo. Kapli spolu se zámkem vlastní Středočeský kraj - Koniklec Suchomasty p.o.

patron – titul

PANNA MARIA SNĚŽNÁ (Posvěcení římské baziliky Panny Marie)
Bazilika Santa Maria Maggiore v Římě je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších mariánských kostelů na Západě. Dřívější název „Panny Marie Sněžné“ má původ v legendárním vyprávění, že místo, kde měl být kostel postaven, se v srpnu pokrylo sněhem. Baziliku zbudovanou papežem Liberiem (352-366) přestavěl Sixtus III. (432-440) jako památku na koncil v Efesu (431), kde byl pro Pannu Marii výslovně potvrzen titul Matka Boží. Hadrián II. zde (867) v přítomnosti sv. Cyrila a Metoděje položil na hlavní oltář slovanské bohoslužebné knihy, a tak je schválil a povolil jejich užvání.
svátek (nezávazná památka): 5. srpna
výročí posvěcení kaple: dd. měsíce

Zámecká kaple Panny Marie Bolestné v Tmani

historie

(bude doplněno)

současnost

Kaple neslouží svému původnímu účelu a její současné využití není známo. Kapli spolu se zámkem vlastní Formaggi Property s.r.o.

patron – titul

PANNA MARIA BOLESTNÁ
V den po svátku Povýšení svatého kříže vzpomíná církev na bolesti Panny Marie, které trpěla ve spojení se svým Synem. V 15. století se začíná šířit úcta k jejím sedmi bolestem: 1. při předpovědi Simeonově (Lk 2,34-35), 2. při útěku do Egypta (Mt 2, 13-15), 3. při hledání ztraceného Ježíše v jeruzalémském chrámě (Lk 2, 41-52), 4. při cestě na Golgotu, 5. při ukřižování Ježíše, 6. při snímání Ježíše z kříže, 7. při ukládání Ježíše do hrobu. Od roku 1423 se začala slavit památka Panny Marie Bolestné v pátek před Květnou nedělí a v roce 1727 bylo její slavení rozšířeno pro celou církev. Od roku 1667 ji slavil řád servitů jako hlavní svátek třetí zářijovou neděli; Pius VII. zavedl (1814) i tento druhý svátek pro celou církev jako poděkování za svůj šťastný návrat ze zajetí a v roce 1913 byl pro něj stanoven den 15. září. Při úpravě kalendáře po II. vat. sněmu byly oba tyto svátky spojeny v jeden a slaví se dnešního dne.
svátek (památka): 15. září
výročí posvěcení kaple: dd. měsíce

Nemocniční kaple sv. Martina v Žebráku

historie

(bude doplněno)

současnost

Kaple neslouží svému původnímu účelu a její současné využití není známo. Kapli vlastní Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.

patron – titul

viz. kostel sv. Martina v Cerhovicích
výročí posvěcení kaple: dd. měsíce

Další sakrální díla

(bude doplněno)